26.12.12 .. poklidné Vánoční ráno. Chaloupka ještě dříme, jen první ptáčata už vstala.. Pro mě, ale ráno začalo už dříve, a protože dvounožci ještě spí, rozhodli jsme se s tátou Šarykem se trochu protáhnout a prozkoumat lesík za potokem..Běhali jsem sem a tam a nacházeli čím dál více pro nás přitažlivější stopy divokých zvířat, v noci procházejících lesíkem. Najednou jsme běželi po velké pastvině, kde nás viděl, z posedu, myslivec..Běžím..., všude plno pachů, volnost, parááda...

Kde je Šaryk? Kam se mi schovat?... Co je to za stopu?, mám ji.., jdu po ní..... ... ...

Tak takhle nějak bych Vám načrtla co se brzy ráho tohoto svátečního dne honilo Viktorovi hlavou. Šaryk se po třech hodinách vrátil, mysleli jsme si, že Viki přiběhne v závěsu za ním..Ale nestalo se.. Začalo rozsáhlé pátrání. Mezitím Šaryk vyfasoval řetízek a tudíž domácí vězení. Viktora jsme ten den, ale nenašli. Následující den jsme obvolali útulky, začali pátrat po internetu, psali na face, tiskli a kopírovali letáky, a hlavně pořád hledali.

Konečně stopa, byl viděn v Sirkové, poblíž Nového Jičína. To ale den před tím. Prohledávali jsem tuto oblast. Nový Jičín, Libhošť, .. Já lítala po lesích, ostatní jezdili autem po okrese a ptali se kolemjdoucích.

Ani tento den jsme nebyli úspěšní a další stopu po našem Viktorovi jsme dostali až následující den od myslivce. Seděl mu předešlý den večer pod posedem, ale nechtěl se nechat chytit. Prohledávali jsme les naproti stavivům v NJ. Marně..Blížila se Silvestrovská noc a my jej do té doby chtěli moc najít. Sílu mi dodával pocit jistoty, že žije. Na zimu je zvyklý, a potravu si najde, není náročný, miluje chleba, rohlíky, i zrní.. Dostali jsme echo, kolem 22-té hodiny byl viděn u překladiště v NJ. Hned jsme tam jeli, ale neměli jsme ani tentokrát štěstí a Viktora nenašli.

Silvestrovská noc ale nebyla jedinná věc, která mě znepokojovala. Byly to hlavně myslivecké hony. Při každé střelbě se mi sevřelo srdce..Bylo to děsivé a šanci beroucí..Někteří se smiřovali s tím, že jsme o Viktora navždy přišli a ztráceli chuť v hledání pokračovat. Modlila jsem se a doufala. Nespala, nejedla, hledala.. pořád hledala. S Míou jsme prošly Rybské kopce a lesy a došly až do lesíka v NJ, který jsme celý prošly ještě jednou, řekla jsem si že už naposled..

Svátky a silvestr pro nás nebyly zrovna šťastným a pohodovým obdobím, ztráta člena ranče se nedala jen tak potlačit. Nedalo se dělat jako že se nic neděje a nečinně sedět. Musela jsem každý den hledat, pořád dokola, nedalo mi to.

Svátky zkončily a my museli do práce. Bylo to smutné období, každý den jsme jezdili do útulku, hledali po okrese, seděli za stájí a vyhlíželi naše 8-mi měsíční štěňo, které jak mi bylo jasné se nezatoulalo, ale stratilo..                     

Zafungoval facebook.. Byla jsem v práci, když přiběhla spolupracovnice, že její kamarád Vikiho viděl, a to mezi Kunínem a Hukovicemi..Hned jsem tam jela a hledala, volala jsem tátovi a ten mě šel v hledání vystřídat, já musela zpět do práce.. Ani já, ani on jsme neměli štěstí. Po práci se na onu trasu vrátil ještě táta s kapitánem a poptávali se po okolí, přitom rozdávali kolemjdoucím telefonní čísla. Stavili se i na benzínku v Kuníně, i tady nechali na sebe kontakt.

Já byla v práci a pomalu se chystala domů..tedy do Kunína, prohledat znovu tuto oblast. Říkala jsem si, byl to Viktor, určitě, doufala jsem, že to byl on.. 

Těsně před půl třetí 3.1.2013 mi volal kapitán, že si veze Viktora domů. Byla to dojemná chvíle, a já byla šťastná a vděčná. Děkovala jsem štěstíčku, děkovala jsem všem.. Viktor dorazil na benzínu v Kuníně a paní z ní hned volala..Mezi tím, ale Viky opět odběhl a táta s kapitánem naváděni zemědělci z nedalekého kravína jeli do polí za prchajícím Viktorem.Až když kapitán vystoupil z auta a zavolal na něj, zastavil se a nechal se chytit..

9 dní a 8 nocí byl Viktor sám. Toulal se po lesích, po silnicích.. a vlastně jen on sám dobře ví kde všude. Kde byl, jak a kde se od Šaryka vlastně odpoutal, co jedl, kde spal a kolikrát mu šlo o život zůstane jeho velkým tajemstvím.. Je to lump, ale frajer zároveň..A hlavně, je to Šarykovec, kterého se drží štěstíčko..Přeju ti Viki, aby tě nikdy neopustilo..        

Všem kdo jste ztratili nebo jednou ztratíte, ať už kohokoliv nebo cokoliv, přeju hlavně štěstí a pevnou vůli hledat a nevzdávat se..Hledejte..

Závěrem:  Nejsmutněji mi bylo při prohlídce útulku, je tam tolik opuštěných psích kamarádů, které nikdo nehledá. Říkám si, jak je to možné, že si pro ně jejich dvounožec nepříjde?..A bohužel je to pouze z jediného důvodu,..nechce. Mrzí mě to, a stydím se jako dvounožec za toto chování. Nikdy bych nepřestala hledat svého přítele, vždycky bych si pro něj přišla..